Rozhovor o obsahu celé Áyukusala Púja

Záznam rozhovor ctihodné Bhikkhuní Vajiry (BV) a Sámanerí Tissy (ST)
17. 5. 2005 v Áyukusala Assama, Hokandara, Srí Lanka

Sámanerí Tissá:   Ctihodná paní, každý den recituji Áyukusala Púju a byla bych ráda, kdybys mi vysvětlila některé pasáže z recitovaného textu.

Bhikkhuní Vajirá:   Dobře, a na co se chceš zeptat?

ST:    Chci mluvit o kvalitách Buddhy, Dhammy a Sanghy. K těm kvalitám Buddhy, tomu rozumím: „Takový je on vznešený, oproštěný, pravě a zcela probuzený, věděním a jednáním vybavený…“, k tomu není až tak nutné vysvětlování, to je dané.

BV:    …snad jen k té výslovnosti, k tomu je třeba zdůraznit, že tu nejde o jakéhosi zrovna právě teď probuzeného čili rozespalého, jak to někteří překládají. Sammá znamená opravdově, pravě. Sammá Sambuddha je pravě a zcela probuzený.

ST:    K těm kvalitám Dhammy recitujeme: „Dobře vyložená je vznešeného nauka, s viditelnými výsledky, nadčasová…“. Tomu bych taky rozuměla, protože jsem si to vyzkoušela v praxi a viděla už ty výsledky, poznala, že mi to pomáhá v životě. Takže u té Dhammy jsou ty výsledky viditelné. Kvality Sanghy znamenají: „Šťastnou cestou jde vznešeného žáků společenství, přímou, pravdivou…“, tomu bych také rozuměla. Ale na jednu věc bych se chtěla zeptat, potřebuju vysvětlit: Yad' idam cattári purisa-yugáni attha purisa puggalá, co jsou tyto „čtyři lidí dvojice, osm typů osob“?

BV    Takže čtyři dvojice lidí, osm typů osob. Čtyři dvojice lidí, to znamená ty, kteří znají magga-phala, znají stezku i ten plod té stezky. Někteří si ale neumí znovu zpřítomnit plod té stezky, kterou prošli. Podle Buddhova učení je možné, že ve všech těch čtyřech stádiích pokroku je možné to, že člověk poznal cestu magga, ale není schopen opakovaně dosahovat lokuttara-jhány, to znamená, že nemá ten plod phala, není schopen vstupovat opakovaně do proudu. Takže jednak je tu možnost, že je někdo sotápanna, který již vstoupil do proudu, to znamená, že má zkušenost magga, a někdo může mít magga-phala, zná oboje, že magga je cesta, phala je plod. To platí i pro vyšší stádia realizace toho, kdo se jednou vrací, kdo se vůbec nevrací, kdo je plně probuzený, tedy sakadagámi, anágámi a arahat. To znamená, že tam je to vždycky dvojice magga a magga-phala, sotápatti-magga a sotápatti-magga-phala, to samé pro sakadágámi magga-phala, anágámi magga-phala a arahatta-magga-phala. Tam je vždycky ta dvojice, proto dvakrát čtyři. Těch osm typů, to jsou čtyři dvojice ušlechtilých osob cattári purisa-yugáni.

ST:    Aha. Takže to je k těm kvalitám Buddhy, Dhammy a Sanghy asi vše, co jsem chtěla vědět. Buddha-ňány jsme probraly před pár dny a o nich existuje také dlouhý rozhovor, který jsem už četla. Teď bych se ale chtěla zeptat na catubbisa paccayatá.

BV:    K těm paccayám existuje také rozhovor, který vedl ctihodný Hitakusala se ctihodným Áyukusala Therou, a ten byl nedávno editován a namnožen. Jinak k tomu je v učebnici „Psychologie zvládání života“ od Mirko Frýby rozepsáno, co která ta podmínka paccaya a co které to motivační hetu znamená.

ST:    Já se asi nenaučím zpaměti všechny ty názvy, ale abych aspoň zhruba věděla, o čem to je.

BV:    Takže si vezmi tu učebnici „Psychologie zvládání života“, tam jsou rozepsány všechny ty paccayá a jejich významy. Ta paccaya, v nominativu paccayo znamená podmínku. No a ten hetu je doslova kořen. Pak u té další podmínky arámmana je předmět. Buď se na něco, co prožíváš, díváš dodatečně jako na hetu paccayo, to znamená, že z toho jednáš a pak to poznáš jako motivační kořen tvého činu. A nebo se na to díváš hned s odstupem jako na árammana, to je jako na předmět a už z toho hned nejednáš. Třeba dám příklad. Člověk, který je vzteklý, který v jisté situaci jedná v nenávisti, pak je to kořen hetu, ta nenávist je podmínka toho jednání. Kdežto, když ten člověk vztekloun je trénovaný tak, že je schopen se na to své prožívání podívat jako na předmět, to znamená, že tu nenávist pozná jako neblahodárnou nenávist, tak je to pro něj arámmana, předmět poznání a už z toho pak dle vlastního rozhodnutí a vědění nejedná. Pak je tam třeba nissaya-paccayo, to je ta závislost prožitku nebo podpora činu, ásevana-paccayo, podmíněnost opakováním činu. Důležitá pro zvládání života je kamma-paccayo, vědět, že ten čin podmiňuje budoucí prožívání. Neblahodárný čin akusala-kamma vede k utrpení, je podmínkou záměru kamma, který podmiňuje to, co přijde. Vipáka-paccayo znamená, že když teď něco zakoušíš, třeba něco příjemného, že to je výsledek podmíněný minulým dobrým záměrem kusala-kamma. Nebo je tam jhána-paccayo, když umíš pohroužení jhány, pak si je umíš vychutnávat a dává ti to základnu jinou pro to prožívání v meditaci i v životě. Když neumíš jhánu, tak to prožívání je jiné. Když umíš jhánu a víš, že se tam můžeš jít občerstvit, tak ti to podmíní to další prožívání jinak. Zrovna tak magga-paccayo znamená, že když znáš stezku, to vědění si zpřítomníš, že víš, co to je magga, co to je stezka, tak ti to podmiňuje jinak tvoje jednání, vystupování, myšlení, mluvení…

ST:    Takže to je vysvětlení k podmínkám. Dále je recitace zanikání viňňána-nirodhá náma-rúpa nirodho…

BV:    Tak nejprve ta první, to je podmíněné vznikání, a ta druhá je o mizení nebo zániku. To je paticca-samuppáda. To máš sice už předtím uchopeno v tom dukkha nirodhe ňánam, buddha ňánam, v Buddhově vědění o zániku utrpení. Důležité je tam ale také dukkha nirodha gáminiyá patipadáya ňánam, vědění o cestě vedoucí k zániku utrpení. To bylo těch čtrnáct Buddhových vědění. Takže tomu snad rozumíš. Ty paccayá to jsou podmínky, ty už máme teď hotové. To potom je proces podmíněného vznikání paticca-samuppáda. To je něco jiného.

ST:    Aha, tak to jo. No, k tomu bych taky chtěla něco vědět. Takže ta paccaya to je podmínka, jak jsi říkala. To je asi zřejmě, že něco podmiňuje něco…

BV:    Ano.

ST:    Takže když se naučím ty výrazy jako avijjá, sankhárá a ty další, tak budu znát ten proces a vědět, že náma-rúpam tělo-mysl podmiňuje saláyatanam šest základen.

BV:    Ano, šest základen smyslů, to znamená, že je tam tělo jakožto základna pro dotyk, chuť, čich, zrak, sluch, jakož i ta mysl je šestou základnou. Je to vázáno na to tělo a jeho prožitek myslí, tedy náma-rúpam, čili tělo-mysl. Bez toho těla to nemůže existovat. No a těch šest základen saláyatanam podmiňuje phasso, což je kontakt, dotyk. Phassa je dotyk mezi vnitřní a vnější základnou, mezi tělem a předmětem. Dále je phassa paccayá vedaná. Když je tam nějaký kontakt, tak je tam vždycky nějaký pocit, který může být příjemný, nepříjemný nebo neutrální. Na konečné tělesné úrovni je ten prožitek pociťování jenom příjemný, anebo nepříjemný. Ale na úrovni všech ostatních základen chuti, čichu, zraku, sluchu a mysli to může být příjemné, nepříjemné a neutrální. Pak je tam tedy phassa paccayá vedaná, vedaná paccayá tanhá. To tanhá je žádost a když tam je příjemné prožívání, příjemné cítění, tak to dál chci. Vzniká nějaká žádost. Když je tam nepříjemné, tak je tam k tomu odpor. Je tam žádost se toho zbavit. A když to není ani příjemné ani nepříjemné, tak je mi to jedno. Takže to tanhá paccayá upádánam to je to ulpívání. To není žádná teorie, to můžeš skutečně pozorovat v meditaci a prakticky i během dne, když jsi meditativně soustředěna. Upádána paccayá bhavo, ulpívání podmiňuje nastávání a tak dále bhava paccayá játi. Játi je zrození, vznik nové situace, nové bytosti. Játi paccayá jara-maranam.. To znamená, že zrození podmiňuje smrt. Co se narodí, umře.

ST:    Já jsem tady zase zapomněla to sankhárá, to je co?

BV:  Sankhára jsou formace. To jsou souvislosti mezi jevy, které jsou podmíněny zaslepeností, nevěděním avijjá, z kterého vytváříme formace. Avijjá je zaslepenost, viňňána je vědomí, vedaná cítění. To, jaké máme vědomí, je podmíněno těmi formacemi a v každém vědomí máme příjemné, anebo nepříjemné cítění. A co se narodilo, to stárne jará a umírá marana a je vystaveno nepříjmnostem, játi paccayá járá-maranam soka-parideva-dukkha-domanass-upáyása sambhavanti. To znamená, dukkha je tělesné nepříjemné cítění, domanassa je mentální nepříjemné cítění. Upáyása sambhavanti, že takhle zoufala vzniká utrpení. Evam-etassa kevalassa dukkhakkhandhassa samudayo hoti, to znamená, že takhle vzniká celá ta hromada toho utrpení.

ST:    Dále je tu avijjá-yatveva asesa virága nirodhá sankára-nirodho

BV:    Virága je vystřízlivění a nirodhá je zánik.

ST:  Sankhára, to už jsme tu měly, podmiňuje zánik

BV:    Že když je blbost avijjá nahrazena tím vystřízlivěním, tak to dává zaniknout těm sankhárám. Když zaniknou sankháry, tak zaniká vědomí. Když zaniká vědomí, to znamená, že to sankhára-nirodhá viňňána-nirodho, ano, tak zanikají sankháry formace. Když zanikají formace, tak zaniká vědomí. Když zaniká vědomí tak zaniká náma-rúpa. No a když zaniká náma-rúpa, tak zaniká šest základen. Když zanikají saláyatana tak zaniká kontakt. Když není to oko, tak tam není možnost kontaktu s předmětem vidění. Když zanikne vědomí sluchu, tak tam není žádná základna pro vnímání zvuku.

ST:    Tak takhle to postupně zaniká...

BV:    Je to proces zanikání, který lze uskutečnit meditací. Je to běh zpátky patiloma toho podmíněného vznikání paticca-samuppáda. To první to avijjá paccayá sankhárá to je to vznikání. To je to paticca-samupáda po směru neboli anuloma a to avijjá yatveva asesa-virága-nirodha sankhára-nirodho je proti směru patiloma.

ST:    Teď tady máme namámi buddham guna-ságar'-antam

BV:    Já bych se vrátila ještě předtím k tomu vandámi cetiyam sabbam zdravím všechny cetiye. Cetiye to jsou pagody nebo dágaby sabbathánesu patitthitam ve všech směrech. Sárírikadhátu, sáríra je tělo, dhátu je element. Oni to v příručkách překládají doslova jako tělesné ostatky. Ale počkej, podíváme se. Ale není to v tom. Překládají literárně doslova v tomhle druhém řádku sárírikadhátu-mahábodhim, že zdraví všechny tělesné pozůstatky a všechny stromečky bodhi. Ale to je blbost. To sárírikadhátu se pojí dohromady. To sárírikadhátumahábodhim jsou všechny odnože svatého stromečku bodhi. To jsou odnože, to nejsou žádný pozůstatky ani Buddhy ani arahatů ani stromečků bodhi. Jsou to odnože. Buddha ve všech podobách je v tom buddha-rúpam sakalamsadá. Buddha je ta bytost, která dosáhla osvícení, rúpam je její tvar, sakalamsadá jsou všechny Buddhovy podoby.

ST:    Tak to je k vandámi cetiyam sabbam a teď pojďme k namámi buddham guna-ságarantam. To se tam třikrát opakuje a vztahuje se to k Buddhovi, Dhammě a Sangze.

BV:    Ano, vandámi a namámi znamená uctívám či zdravím. Takže to jsou vlastně vždy ty první řádky, které uvádějí čtyři ochranné meditace. Zpřítomnění kvalit Buddhy, meditace mettá, meditace těla, meditace smrti. To jsou čtyři ochranné meditace v pořadí, že zdravíš Buddhu, pak přijde to sattá sadá hontu sukhí averá. Sattá jsou všechny bytosti a ať jsou šťastny sukhí a bez nenávisti averá, to je mettá. Káyo jiguccho sakalo duggando, to znamená, že to tělo je špinavé a časem smradlavé. Gacchanti sabbe maranam ahaň ca znamená, že všechno jde ke zničení a do smrti, jakož i já aham. Takže to jsou vlastně čtyři ochranné meditace, jak je znáš ze zásedů na Hrbu. Pak je namámi dhammam sugatena desitam, že zdravíš Dhammu. To sugatena desitam je Buddhou předneseno. Sugato je lehce či šťastně jdoucí, přívlastek Buddhy. Lehce jdoucím přednesená nauka Dhamma. To jsou její kvality. Pak je tam zas mettá a pak meditace na nečistoty těla. Muni-rája-sávakam. Muni je ztišený, mudrc, ten co utichl, rája je král, ve smyslu ten největší, mudrc, který utichl. Sávakam jsou žáci ve společenství Buddhy. Společenství toho, který utichl. Pak je tam zase mettá, a tak dál.

ST:    Hm, tak to mám. Pak je tady recitace Dasa-Dhamma-Sutam. Jak jsem jí pochopila. Buddha pravil bhikkhům, aby si připomínali deset skutečností. Ta první zní: „Mimo sociální normy jsem postavení dosáhl.“ Tak tomu bych rozuměla, že každé zaměstnání má jakousi svou normu při své práci, která k tomu postavení patří. Mniši jsou postaveni mimo ty normy, nemusí dodržovat ta světská pravidla, vztahující se k tomu či onomu zaměstnání. Druhá skutečnost: „Pro dobro druhých je můj styl života.“ Mnich dává sám sebe, odejde do bezdomoví, vzdá se všeho, co měl a dává to všem těm laikům, aby se například třeba na té pindapátě na něm mohli trénovat v té své štědrosti. Mnich vše odevzdá, uzavře v tom laickým životě a jde bez ničeho stát se, takovým bych řekla, nástrojem těm ostatním laikům, kteří dosahují své zásluhy tím obdarováváním. Třetí skutečnost: „Jiným přístupem mám jednat.“ To znamená, že bych měla jednat jako mniška, už nejsem laik, dodržuji deset etických předsevzetí a jednám jiným způsobem. Mám jiné myšlení. Jiným způsobem přijímám lidi a věci kolem sebe. Čtvrtá skutečnost: „Jen abych se sám za své způsoby nemusel kárat.“ Myslím si, že když mnich dodržuje těch deset etických předsevzetí, takže ho to vlastně chrání. Když se podle nich chová, tak si nemusí nic vyčítat, chrání ho to před lhaním, krádeží. Pátá skutečnost: „Jen aby mně moji společníci moudří nemuseli kárat.“ Abych se nemusela stydět za své chování a činy před zkušenějšími mnichy a mniškami, před moudrými, kteří mají již více zkušeností. Šestá skutečnost: „Ode všech mě milých a drahých jsem oddělen.“ To je vlastně tím odchodem do bezdomoví. Když člověk odejde z domova za mnicha, tak udělá takový předěl v životě. Všechno by měl uzavřít, všechny účty vyrovnat a odejít s čistou myslí. Počítat s tím, že umřel laik a narodí se mnich. Sedmá skutečnost: „Své činy karmicky vlastním, jsem činů dědicem, činy zrozen, vázán, činy jsem karmicky chráněn. Jaký to čin udělám, pěkný nebo zlý, toho činu dědicem se stanu.“ To je o jednání mnicha. Co udělá dobrého nebo špatného, to se mu vrátí. Myslím si, že je to právě kamma-vipáka. Co zaseješ to sklidíš. Osmá skutečnost: „Co udělá ze mne to, v čem noci a dny trávím.“ No, když budu trávit co nejvíc času s moudrými mnichy nebo mniškami, tak ze mě bude dobrá mniška. No a když ho budu trávit ve špatný společnosti, tak přeberu vlastnosti těch lidí na sebe. Budou se prolínat ty myšlenky a jednání jeden do druhého.

BV:    To je i o tom vnitřním, ne jen o tom vnějším.

ST:    Devátá skutečnost: „Jen abych z pobytu v prázdných obydlích měl potěšení.“ Řekla bych, že to je o tom, v čem chci trávit čas, zda sama či v nějaké společnosti. Mniši tíhnou k tomu, aby byli sami. Myslím i uvnitř sami sebe. Aby svou mysl nezanášeli nějakými planými hovory.

BV:    K tomu je ještě jedna věc. To suňňágáre je prázdné obydlí. Takže to prázdné obydlí, to není jen o množství lidí, to je spíš o tom, jak je to místo zařízený. Jde o to nehromadit nábytek. Nežít v přepychu. Některé pansaly dnes třeba v Thajsku, to jsou paláce. Třeba tady u nás nemáme moc nábytku. Máme stůl, postele, nějakou židli. Tam jde o tohle, aby byly vytvořeny podmínky, aby člověk mohl kultivovat mysl, než aby se zabýval tím, že bude oprašovat nábytek.

ST:    Desátá skutečnost: „Jsou ve mně vyšší než obecně lidské kvality, ušlechtilému vlastní vědění a vidění dosaženo bylo-li, tak aby v posledním života údobí mých svatých společníků vyptávání mne do zmatku neuvedlo.“ To jsem si vysvětlila tak, že pokud má někdo nějaký pokrok v meditaci nebo nějaké vyšší uvědomění meditační, že by se o tom mělo mluvit mezi mnichy v Sangze. Ti mniši by měli o tom hovořit, je to vlastně i taková reflexe, která se dělá po meditaci, kdy se povídá o tom, co kdo při meditaci prožívá a tak. No a to je těch deset skutečností, jak na ně tak nahlížím.

BV:    Tak je to dobře. My jsme ještě před tou Dasa-Dhamma-Suttou sice nerecitovaly část Áyukusala Púji, ale je to součást púji v jiných klášterech. Jsou to ty čtyři paccavekkhany. To je to, že reflektuješ čívaru, pindapátu, místo kde žiješ, medicínu, léky, které potřebuješ.

ST:  Reflektování pindapáty to děláme každý den, ale reflektování čívary a těch dalších věcí, to jsem ještě neslyšela.

BV:    Ty bys při každém použití čívary měla, stejně jako před požitím pindapáty v poledne, zreflektovat, proč to bereme. Ty by sis měla říct, než tu čívaru oblíkneš: „Patisankhá yoniso cívaram patisevami…“, říct, že tě chrání před hmyzem, sluníčkem, deštěm, chladem a že tě zakrývá, z toho důvodu jí bereš. Když to neuděláš během dne, tak si to můžeš odříkat každý den večer. Pak jsou tam čtyři řádky: „yathá paccayam pavattamánam dhátu-mattam evetam yadidam“, tak reflektuju, tato podmínka mnišské existence čívara a tato osoba. A tyhle prvky dhátu jsou prázdné, bez nějaké podstaty, podléhají utrpení.To jsou ty tři charakteristiky. Aniččá, anattá, dukkha. Sama o sobě je ta čívara čistá, po dotyku s tělem už není. Zašpiní se. To samé platí o pindapátě. Když zapomeneš zreflektovat, pak si to večer můžeš připomenout. A to můžeš třeba i když zapomeneš před tím jídlem si to zreflektovat, tak můžeš v půlce jídla přestat a říct si „aha, tak tu pindapátu beru proto, ne abych se zkrášlovala, nehrála si s tím a tak dál. A večer si zase k tomu říkáš: „yathá paccayam pavattamánam dhátu“ nejedná se o nic jiného, než o dva prvky, jídlo a ta osoba, která ho požívá. A že ty prvky podléhají prázdnotě a utrpení a pomíjivosti. Všechna ta pindapáta je v pořádku, pokud jí nepožiješ. Jak se jí dotkneš rukou nebo jí dáš do pusy, tak už není čistá. V okamžiku, jak se jí dotkneš rukou už není čistá. Dotykem s tím tělem se stane nečistou. Pindapáta sama o sobě je v pořádku, tím se vlastně připomíná že to tělo je nečisté. To samé děláš s yam senásanam. To je podobný jako u čívary, ale tam si ještě říkáš, že tě to chrání. No a tady u toho senásanam je, že tě to chrání před vlivy počasí. Senásanam, že reflektuješ jen dva prvky, že tam není nic jiného než osoba a obydlí. Je to pomíjivé, neuspokojivé, bez nějakého já. Senásanam je čistý dokud se toho nedotkneš. Nevztahuje je se to ani tak na tu podlahu. Botama tam nanosíme písek. Senásanam to není jen obydlí, do toho patří křesílka, polštářek na meditaci nebo ručník. Když se do toho utřeš, tak to časem smrdí. Celá ta aráma o sobě je v pořádku, čistá. Ale jak to přijde do kontaktu s tím tělem, tak se to zašpiní. Mayá paccavekkhitvá ajja yo gilánapaccayá, to jsou léky, to jsou podmínky proto, aby ses nestala pacientem. Bereš je z preventivních důvodů nebo medicínu bereš, když jsi nemocná. A teď je tam, proč si jí bereš, že si to reflektuješ. A to bys měla pokaždé, když třeba bereš Panadol nebo si večer vezmeš sušenku, protože máš hlad. I hlad je podmínkou k onemocnění. Může způsobit, že tělo onemocní, když se to přehání.

ST:  Karaníya-metta-suttam by měl recitovat mnich, aby se zklidnila jeho mysl, aby neměl jiné myšlenky. Ale to když čteš nebo recituješ, tak do té mysli nemůže nic vstoupit, když jsi soustředěná.

BV:  Karaníya-metta-suttam je vlastně instrukce na mettá meditaci. Co ten člověk má vyvinout, aby byl schopen mettá. Je to plná instrukce na mettá.

ST:  Karaníya-metta-suttam naladí tu mysl do klidu.

BV:    Říkáš to hezky, Tisso. Hezky tomu rozumíš.

ST:    Pak jsou tu ta požehnání. Sabbítiyo vivajantu… ta se mi moc líbí. To je asi to, po čem lidé touží. Abhivádana sílissá… to bych používala asi i při dáně, když přijdou dayákové. Pak je tu bhavatu sabba mangalam, to říkám při pindapátě.

BV:    No, a nakonec imáya dhammá anudhamma patipattiyá buddham pújemi znamená, že touto praxí podle skutečnosti anudhamma uctívám Buddhu, Dhammu, Sanghu.

ST:    Ctihodná paní, děkuji za vysvětlení. Už jsou mi i ty pasáže, kterým jsem nerozuměla, jasné.

BV:    Mně to udělalo radost. Tak to všechno vnímám.

ST:    I mně. Děkuji.

Šest typů Buddhovského vědění

Klíčové pojmy:	Šest Buddhovských vědění specifikovaných v čase a v typu činnosti:
atíta = v minulosti existující anágata = v budoucnu příchozí paččuppanna = v přítomnosti vzniklý káya-kamma = činy tělem vačí-kamma = verbální činnost mano-kamma = činnost mysli pubbangama = předcházející nána-anuparivatta = různě doprovázející

Zkoušení o ňánách

Bhikkhuní Vajirá: Ctihodná Tisso, probíraly jsme části Áyukusala púji. Probraly jsme kvality Buddhy, Dhammy a Sanghy i Buddha-ňány, o kterých vedl rozhovor ctihodný Hitakusala se ctihodným Áyukusala Therou. Ale co není zaznamenáno a co jsem ti vysvětlovala, je šestice vědění, která následuje po Buddha-ňánách. A teď tě z toho vyzkouším. Řekni mi, co se ti vztahuje k tomu, když recituješ atítassa buddhassa bhagavato appatihatam ňánam.

Sámanerí Tissá: K tomu si vybavuji všechny minulé, přítomné i budoucí Buddhy, jejich ucelené vědomí, že všechno jejich vědění souhlasí se skutečností a že je možné osvícení teď, bude v budoucností a bylo i v minulosti…

BV:    To je ve vztahu na to vnější, že byli Buddhové, jsou Buddhové a budou Buddhové, ale taky to má ten aspekt té vnitřní praxe, to znamená, že…

ST:    No, to mi není moc jasné.

BV:    To znamená, že  když jsi v minulosti meditovala…

ST:    Jo, tak si vzpomenu, jaké to bylo, jaké pocity jsem prožívala v minulosti, a přenesu si je do toho přítomného okamžiku.

BV:    …že můžeš být jako Buddha, že víš, že jsi byla jako Buddha v minulosti…

ST:    A že vlastně chci být jako Buddha v přítomnosti a i v budoucnosti.

BV:    A že si to ve své mysli můžeš jako Buddha udělat do budoucnosti, to meditační i to jednání… Takže to atítassa buddhassa bhagavato appatihatam ňánam, to jsou vědění všech minulých Buddhů jak dosáhnout probuzení. No a že je možné v přítomnosti i v budoucnosti dosáhnout probuzení a sdílet neporušené bezvadné Buddhovské vědění. A pak je tam co?

ST:    Pak je tam sabbam káya-kammam ňánam pubbangamam nána-anuparivattam, sabbam vací-kammam ňánam pubbangamam nána-anuparivattam a sabbam mano-kammam ňánam pubbangamam nána-anuparivattam. Tomu bych rozuměla, že to je vědění o všech tělesných činnostech, co předcházelo a je s tím různě spojeno. To samé pro vací, které se vztahuje k řeči a mano, které je vědění vztažené k pohybům mysli, záměrům.

BV:    Výborně. Tohle sabbam káya-kammam ňánam pubbangamam nána-anuparivatam to je také instrukce, aby člověk vedl sám sebe, aby si všímal toho co udělal za činnost před nějakou další činností a co všechno dělal za činnosti při nějaké činnosti, aby člověk měl ucelený obrázek o vlastní činnosti. Aby věděl, co k čemu na té tělesné úrovni vede. To samé je na úrovni řeči. Do té řeči nepatří jenom ta verbálnost mezi námi, když se bavíme, ale taky přemýšlení. Když vím, že o něčem přemýšlím, vím jaké pojmy používám, tak je to taky sabbam vací-kammam ňánam. No a tomu, když o něčem přemýšlím, tak tomu předchází nějaká myšlenka a něco následuje. Než jsem pronesla nějaká slova, tak co bylo předtím na té úrovni vnitřní řeči a co následovalo. No a taky sabbam mano-kammam ňánam. Sabbam znamená všechny, mano je mysl, kammam činnosti, ňánam znalost, vědění o všech pohybech mysli, které předchází pubbangamam, které různě nána doprovázejí anuparivattam, tedy i o tom, co následuje. Takže vědět, co bylo před touhle situací a co bylo potom v té mojí mysli. A zase jde o ucelený obrázek. To jsou instrukce, aby člověk vedl svou mysl, aby sám sebe trénoval vědět, co dělá tělesně před, v přítomnosti a v budoucnosti, co k čemu vede na té tělesné úrovni. Aby si všímal, co předchází tomu, než něco řekne. A sabbam mano-kammam, to jsou záměry, pohyby mysli a všímání si toho všeho. Vede nás to k tomu, abychom si všímali toho, co děláme těmi třemi dveřmi, tělem, řečí a myslí. Když děláš vandaná, tak říkáš okása dvárattayena kattam sabbam accayam khama me… žádám o prominutí toho, co jsem udělala tělem, řečí a myslí.

ST:    Takže teď už je mi to jasnější, ctihodná paní. Děkuji ti za vysvětlení a objasnění.

BV:    Rádo se stalo.