V
pravidelném každodenním rituálu mnichů se pak recituje
Čtrnáct Buddhovských vědění
– Buddha-ňána
BH: Ctihodný pane, když tu ráno recitujeme Áyukusala púdžu, tak ji začínáme pozdravem povznešenému, oproštěnému, pravě a zcela probuzenému (namo tassa bhagavato arahato sammásambuddhasa) a pak recitujeme kvality Buddhy, Dhammy a Sanghy. Hned potom následuje čtrnáct buddha-ňána, Buddhovských znalostí. Můžeš mi vysvětlit, co to je za znalosti?
AT: Jsou to Buddhovské vědomosti,
které právě navazují na kvality Buddhy. Těch devět kvalit Buddhy zná většina
lidí ze zásedů Áyukusala, no a těch čtrnáct Buddhovských vědění znají
dobří učitelé Dhammy. Doplňují kvality toho vzoru, kterým nám Buddha je.
BH: V těch buddha-ňánách jsem schopný rozpoznat jednak matici „Čtyř ušlechtilých pravd“, kterými těch čtrnáct vědění vlastně začíná: znalost utrpení, znalost příčiny utrpení, znalost zániku utrpení, tedy Nibbány, a znalost cesty, která tam vede. To jsou čtyři první ňány. Po nich je tam matice čtyř patisambhidá, které se překládají jako „Čtyři pronikavá rozlišení“. Můžeš mi k tomu něco říct blíž?
AT: Zrovna tak jako Buddhovy čtyři pravdy souvisí vždycky dohromady a poznání jedné pravdy není možné bez těch ostatních tří, tak zrovna tak je to s těmi čtyřmi patisambhidá, čtyřmi pronikavými věděními. Tady je jednak to bhedeti, které znamená proniknutí, jednak to sam, které znamená dát to dohromady. A celé je to pati, což vyjadřuje protilehlost něčeho, co je proti. Takže je to vlastně otisk nebo zjištění o tom, co dáme dohromady po proniknutí. Pati jako vědění o něčem je obtisk, odraz, sam je to dání dohromady neboli shrnutí toho, co jsme rozštěpili bhinde při tom proniknutí. To je etymologické vysvětlení pojmu patisambhida. No a tyto čtyři Buddhovské znalosti patisambhidá nejsou možné jedna bez druhé, stejně jako Čtyři ušlechtilé pravdy jsou součástmi jedné matice. A Čtyři pronikavá rozlišení Čattáro patisambhidá jsou maticí pro výcvik.
BH: Je tam vztah mezi maticí čtyř ušlechtilých pravd a těchto čtyř pronikavých vědění?
AT: Ne. Ty čtyři pravdy, to je základ Dhammy, v tom je zahrnuta celá Dhamma. To je matice, která není omezená. Zatímco matice těch pronikavých vědění je omezená právě na postupy v praxi a studiu, na učení se ve smyslu pariyatti a také na praxi výuky Dhammy. No a proto taky první z nich je attha-patisambhida, tedy jak proniknout, jak pochopit význam v souvislosti s tím vším ostatním. Zaprvé jde tedy o to jak pochopit co je attha, co je význam či účel. Páté Buddhovo vědění se týká toho, jaké jsou významy obsažené ve výuce, takže jde nejprve o to učit se významy. Význam, účel, dobro, jo, to jsou významy slova attha.
BH: A jaký je vztah mezi jednotlivými pronikavými věděními v matici Čattáro patisambhidá?
AT: Zcela poznat ty významy v attha-patisambhida, to pronikavé vědění o souvislosti významů není možné bez dhamma-patisambhida ňánam, bez pronikavého vědění o souvislostech jevů. Protože attha, význam, se musí v rámci Buddhova učení vždycky vztahovat na nějaký jev, na dhamma. Takže když něco nastudujeme, když se učíme nazpaměť, když recitujeme významy, recitujeme různé matice nebo se učíme celé sutty nazpaměť, tak to je učení se významům. No a zrovna tak dhamma-patisambhida, to se můžeme učit jedině analytickou meditací, právě tím meditativním proniknutím skutečností, jevů, dhammá. No a toto proniknutí jevů používá mimo jiné matici čtyř ušlechtilých pravd – tady by byl ten vztah mezi oběma maticemi, na který jsi se ptal předtím. Proniknutí jevů se děje meditačně, no a z něj samozřejmě je to vědění o skutečnosti, které používá různé matice, například matici čtyř podkladů všímavosti a vlastně všechny matice abhidhammy. Meditační proniknutí jevů kulminuje v dhamma-vičaya sambojjhanga, v článku osvícení, který má právě obojí charakter vidění i vědění ňána-dassana. Právě tak dhamma-patisambhida je poznání jevů podle skutečnosti. A to je poznání jevů tak, jak skutečně v tom nejvyšším smyslu jsou paramattha-dhammá, jo, to jsou jevy viděné ve smyslu attha toho nejvyššího parama hlediska. Matice abhidhammy jsou tímto nejvyšším uspořádáním jevů paramatthadhammá, které slučuje attha-patisambhida ňána a dhamma-patisambhida ňána.
BH: Tak to jsou ty první dvě Buddhovské znalosti, attha-patisambhida ňána a dhamma-patisambhida ňána. To pronikavé vědění o souvislostech významů, to je ta attha-patisambhida ňána, a pronikavé vědění o souvislosti, respektive o rozlišení jevů dhamma-patisambhida ňána. To druhé, které je v pokročilé meditaci prožíváno jako dhamma-vičaya, má vztah ke třetí Buddhovské znalosti nirutti-patisambhida ňána. Jaký je to vztah?
AT: Ta třetí znalost, nirutti-patisambhida ňána, to je pronikavé vědění o souvislostech, které jsou dány jazykově. A sice jazykově ve smyslu uspořádání sémantického, uspořádání skutečnosti použitím jazykových struktur nirutti. Jazyk je tu chápán ve smyslu širším než jen gramatickém, spíše ve smyslu psycholingvistickém nebo jako jsou pojímány programovací jazyky v počítačové oblasti, v computer-science. To nirutti zahrnuje gramatiku, ale není jenom gramatikou, vztahuje se na všechny ty souvislosti, které jsou dány mezi významy tak, jak je to vysvětleno v učebnici „Páli – jazyk, texty, kultura“ (viz diagram na straně 27). Takže tu máme jednak attha, to jsou významy vztažené semioticky na jevy, dhammá. To, že jsou vztaženy semioticky, znamená, že významy označují jevy. Ty jevy jsou však v nějakých strukturách, nějak souvisejí mezi sebou. Ty struktury Buddha poznal právě jako podmínky paččaya, které také každý den recitujeme. Těch dvacet čtyři podmínek určuje ty struktury těch vztahů mezi dhammá. Podmínky paččaya jsou skutečné vztahy mezi jevy. A též podmíněnosti jevů jsou uspořádány významy, které jsou semioticky na ně vztaženy stejně jako na jevy. Struktura matic v Páli přesně odpovídá struktuře vzathů mezi jevy, je s nimi isomorfní. To znamená, že jevy i jejich podmíněnosti jsou pravdivě uspořádány těmi jazykovými strukturami nirutti, jo, které jsou vlastně navíc i zachycením souvislostí mezi významy. Tyto jazykové souvislosti, které jsou takříkajíc navíc, jsou jednak souvislosti denotační a konotační, ale i souvislosti formálně gramatické. No a to je ta třetí patisambhida.
BH: No a teďka ta čtvrtá patisambhida, patibhána-patisambhida ňána.
AT: To čtvrté Buddhovské vědění patibhána-patisambhida ňána to je znalost, jak použít ty první tři, to je vědění, kdy která patisambhida je relevantní. Když ti jako meditačnímu učiteli meditující vypráví něco a špatně to formuluje nebo má nejasné mnohoznačné formulace, tak víš, že ho musíš zmáčknout, a že ho musíš přimět k tomu, aby se vyjádřil jasně, jo, aby řekl, o čem to jeho „to“ je. Když říká, „tak to bylo a to potom bylo…“ nebo „víš jak jsem to…“, tak se ho zeptáš, o kterém „to“ mluví nebo jaký „to“ máš podle něj vědět. Řekneš mu „Vyprávěj o čem to mluvíš“. Takže to je to jazykové a v tom upřesňování toho „to“ je jazyková disciplína nirutti-patisambhida. Ty prožitky, o kterých mluvíte, jsou v oblasti dhamma-patisambhida, na které si meditující vzpomíná jako na skutečnosti. A jaké pro ně volí označení, jaké jim dává významy, se odehrává v oblasti attha-patisambhida.
BH: Bhante, můžeš mi dát krátké příklady, jak se s patibhána-patisambhida ňána rozlišuje?
AT: Když máš někoho vést
k pokroku v meditaci nebo zvládání každodenního života, tak mu
musíš empaticky naslouchat, vžít se do jeho prožívání, vědět, co prožíval.
No a samozřejmě musíš vědět, o čem konkrétním se bavíte, o jakých
meditačních prožitcích, jakými významy si je označil a také jestli tam
poznal souvislosti mezi jevy, mezi těmi prožitky, …jo. A když on něco označuje,
když nejasně říká, jednou že „to“ byla únava nebo uvolnění nebo pak
„to“ byl klid, nebo „to“ bylo zklidnění a mír, nebo „todle“ bylo
„to“, tak ho opravíš podle toho, jestli používá konsekventně správné
významy tak, aby se to vztahovalo na ty jevy, k jejichž identifikaci jste
se tím volným rozhovorem propracovali. Takže v diskusi s nějakým
meditujícím ho vedeš k tomu, aby měl jasno o významech, ty významy
aby vztahoval na skutečnosti, pomáháš mu, aby si ve svém vybavování prožitků
uměl uspořádat jevy, ty skutečnosti, a vedeš ho k tomu, aby se o nich
vyjadřoval jasně, aby ty významy a označení těch vztahů dával do jasných
souvislostí. No a při tom víš, kdy na čem pracuješ, zda na významech nebo
na vztazích mezi jevy nebo na formulacích jazykovým uchopením jevů a významů.
Takže tohle to vědět, tohle umět rozlišovat, to je ta čtvrtá, patibhána-patisambhida
ňána. No a ty všechny čtyři způsoby rozlišení jsou Buddhovské
znalosti. To je to čtvero pronikavé rozlišování, ke kterému se sám
dopracuje jenom Buddha. Buddha ale věděl, že toto rozlišování lze učit.
Buddha to tedy učil, jinak bychom se to nemohli naučit. Takže toto Čtvero
pronikavé rozlišení Čattáro patisambhidá každý den recitujeme,
protože se to můžeme naučit i my. Jo. Jinak by to Buddha neučil.
BH: Po těchto prvních osmi je tady pak dalších šest Buddhových vědomostí, které začínají znalostí indriya-paro-pariyatte ňána. Na základě meditace a studia rozeznávám indriya jako schopnosti mysli. Co vlastně znamená indriya-paro-pariyatte ňána?
AT: Takže ty jsi vzal všech šest najednou, těch šest zbývajících – což je v pořádku, protože všechny se týkají vedení meditujících. Tato Buddhovská vědění jsou proto relevantní především pro učitele meditace, pro učitele postupů Dhammy, tedy pro patipatti. Učíme se ale i tyto postupy studiem, to znamená prostřednictvím pariyatti, kterým získáváme teoretické vědění při studiu textů. V případě indriya-paro-pariyatte ňána, znamená to pariya poněkud odlišné empirické vědění ve smyslu poznávání těch jevů mysli, které se nazývají indriya. Ale je to v tom samém smyslu jako pariyatti něco, co se dá naučit. A v indriya-paro to znamená, že to jsou skutečnosti u někoho jiného, tedy paro. Takže indriya-paro-pariyatte ňána je vědění jak poznat schopnosti druhých osob.
BH: Takže to je vědění o tom, jak je na tom ten meditující s vyvažováním schopností mysli, jak je má rozvinuty, jak je má vyváženy.
AT: Ano, je to poznání, je to vědění o schopnostech toho kterého meditujícího. A specificky je to vědění o těch pěti schopnostech mysli mano-indriya, na jejichž rozvíjení a harmonizování jsou zaměřeny první dny meditačních zásedů Áyukusala. Jedná se tedy o diagnostiku a vyvažování pěti schopností mysli, to znamená že saddhá a paňňá, tedy propustnost mysli a moudrost jsou vyvažovány všímavostí sati. No a zrovna tak sati vyvažuje viriya a samádhi, tedy úsilí a soustředění. Ale to Buddhovské vědění indriya-paro-pariyatte ňána je nejenom o těchto pěti, nýbrž o všech dvaceti dvou schopnostech, které jsme schopni rozeznat u meditujícího. To znamená jednak schopnosti rozeznávat na té nejjednodušší úrovni příjemného či nepříjemného cítění, jednak vyšší schopnosti jak rozeznat utrpení nebo radost…
BH: …domanassa, somanassa, které patří ke schopnosti žít šťastně.
AT: Ano, domanassa- a somanassa-indriya řídí globálně naše prožívání, to jsou schopnosti povzbuzující radosti a brzdící starosti, které regulují dynamiku… Ke schopnostem patří i vyšší regulační elementy mysli, například schopnost rozhodnutí poznávat dosud nepoznané (anaňňátaňňassámít‘–indriya) při pokročilé meditaci. To je pak užitečné právě na té cestě získávání vipassaná ňána. Takže indriya-paro-pariyatte ňána je diagnostické vědění o schopnostech toho druhého. A to je Buddhovské vědění, kterým Buddha ví a dokáže poznat, jak je na tom ten který meditující. Proto je Buddha nepřekonatelný učitel, protože pozná indriya, tedy schopnosti každého meditujícího. No, ale Buddha by to neučil, kdybychom my nebyli schopni se to taky naučit. A meditační učitelé musí být schopni to poznat, musí se to učit, jo, musí umět rozeznávat tyto schopnosti u meditujících. Takže proto recitujeme indriya-paro-pariyatte ňána buddha ňánam.
BH: Další je sattánam ásaya-anusaya ňána. Já bych si to pro sebe přeložil jako znalost o tom, jak jsou na tom různé bytosti, jaké mají inklinace ásayá a k tomu doprovázející dispozice anusayá. To vlastně znamená poznat, jaké jsou jejich kredity, o co se můžou opřít, a kde mají slabá místa. Silné a slabé stránky.
AT: Ano, ano. Sattá jsou bytosti a to tady znamená nejenom dispozice a sklony meditujících, nejenom tedy lidských bytostí, ale i zvířata a bohové jsou zahrnuti. Když se někdo chová jako zvíře, když se někdo chová lísavě, vtíravě, jako kočka, tak má aktivovány určité dispozice a schopnosti. Když se někdo chová jako kočka, kňourá, mňouká…, když se někdo chová jako lev, tak mluví jasně, zařve, prosadí se. Tak je to u zvířat a zrovna tak u bohů. Když je někdo posedlý nějakou vyšší bytostí, třeba Maitrí božstvem, božstvem mettá, tak se chová jako bůh… Ásaya je všeobecně dispozice a anusaya je anu-ásaya, doprovázející inklinace, která je většinou patologická. To jsou právě ty anusayá, to jsou takové dispozice, které provokují nějakou komplementaritu. Když se někdo chová lísavě, tak to provokuje, aby někdo jiný se choval k němu tvrdě, jo, masochista potřebuje sadistu. Taková anusaya, to je například ta dispozice ke vnorům a dalším patologiím, které se léčí v satiterapii. O tom přeci znáš ten satiterapeutický dokument, ve kterém jsou uvedeny tyto patologické komplementarity.
BH: Yamaka-pátihíre ňána je další Buddhova znalost. Yamaka, to vím, že je pár, dvojice a pamatuji si z překladu, že je to magické zacházení s ohněm a vodou, ale konkrétně nevím co to znamená.
AT: V buddhistickém folklóru, když někdo řekne yamaka-pátihíre, tak všichni vědí, že Buddha udělal zázrak, že se vznášel ve vzduchu a dole šla z něj voda a nahoru z něj šlehaly plameny. Takto ilustruje folklóristická představa meditační práci s elementy. Buddha, který se vznáší a nahoru z něj šlehají plameny a dolů z něj srší voda, musí umět nabudit a umět spojit elementy, které jsou protichůdné, jako jsou voda a oheň. To jsou ty elementy mahabhúta, se kterými se pracuje v meditaci jako s kasinami. Tyto čtyři mahabhúta nebo dhátu, jsou elementy tepelnosti, tedy oheň, viskozity tedy voda, pevnosti tedy země a pohybu tedy vzduch. Takže yamaka-pátihíre znamená umět tyto taktilní a pohybové elementy kombinovat a skloubit. Takže Buddha ví, jak skloubit protichůdné elementy na té nejzákladnější rovině prožívání, tělesného prožívání. Je to skloubení elementů na neverbální úrovni, na úrovni řeči těla, káya-viňňatti. To je to, co komunikujeme tělem, to co děláme na tělesné úrovni a to, co samozřejmě prožíváme neverbálně bez pojmového označení významy. V meditaci anebo i v každodenním životě se vyskytují stavy vědomí, které nejsou spojeny s vačí-sankhára, vědomí, v němž není ani vitakka ani vičára. K prožívání nejsou přidávány významy, ale přesto prožíváme a vnímáme právě na té úrovni tělesných elementů a nějak na to reagujeme, ale nedá se říct, že účelově jednáme. A právě toto zacházení s elementy, i s protichůdnými, má Buddha pod volní kontrolou.
BH: Do jaké míry se toto může naučit průměrný meditující?
AT: Spoustu věcí děláme všichni, aniž bychom je označili, často aniž bychom o nich věděli, že jo. Snad jen někteří sportovci nebo tanečníci si uvědomují neverbální prožitky. Tady na Srí Lance je to pro většinu lidí běžná oblast prožívání. Pro Evropana je však toto vědomí beze slov něco neobvyklého, protože o něm vůbec neví. Někteří západní mniši za mnou přišli, že jim to tu nikdo neumí vysvětlit, jeden, který učí poblíž Kandy meditaci, mi například říkal, „…že dosáhl teďka v meditaci stavů vědomí, které jsou beze slov a bez pojmů“; podával to jako veliký objev a čekal, že mu potvrdím dosažení druhé džhány. Vysvětlil jsem mu, které složky četasiká jsou přítomny v různých stavech mysli, a odkázal na to, že v mé knize „Umění žít šťastně“ (viz str. 87 a 99) se tomuto fenoménu vědomí beze slov věnuji poněkud více. Průměrný meditující si toho vědomí začne na zásedu všímat už po několika desítkách hodin čankamana meditace chůze. Nám tady jde však hlavně o to, že yamaka-pátihíre ňána znamená vědět o tom, jak fungují elementy máhá-bhúta, a že je možné dávat do vztahu, spojovat i protichůdné elementy jako oheň a vodu.
BH: K čemu je to dobré, užitečné?
AT: Při instrukci meditujících a při poznání toho, co kdo dělá. Meditační mistr, který u sebe sama zvládl zacházení s elementy neverbálních prožitků, neverbálních počinů a neverbálních komunikací, káya-viňňatti, dokáže pracovat i s jejich výskytem u svých žáků. Například když se podíváš co kdo dělá třeba na čankamaně a vidíš někoho, jak se plouží, jo, anebo někoho, u koho jasně rozeznáš jestli komentuje nebo komanduje. No a k tomu musíš být schopný proniknout projev jeho káya-viňňatti na té úrovni neverbální. Kolikrát pozoruješ, že meditující něco říká a něco jiného dělá. Tak konfrotuješ třeba to, co komunikuje neverbálně a co komunikuje verbálně, jestli je to kongruentní, abychom použili psychoterapeutický Rogersovský výraz. Poznáš, jestli je opravdový ten člověk, jestli je „echt“. Jestli je tam ta „genuiness“, jo opravdovost toho co říká a toho co je. Takže to by stačilo k tomu, co je yamaka-pátihíre ňána, vědění přicházející s rozšířením oblastí všímavosti, které umožňuje vědět a poznat to, co je na úrovni elementů.
BH: Další z Buddhových znalostí je mahá-karuná-samápattiyá ňána. Mahá-karuná, veliký soucit. Pamatuji si k tomu ze satiterapie jeden článek, ve kterém jsi to spojoval se schopností naslouchat a porozumět, sdílet vlastně s tím meditujícím problémové prožitky, tedy schopnost empatie.
AT: Nejenom empatie a soucit s problémovými prožitky. Tahle mahá-karuná je něco víc než karuná třeba na úrovni brahma-vihára. Na úrovni brahma-vihára máme čtyři schopnosti božské interakce: mettá je láskyplná, karuná je soucitná, muditá je spoluradující se a upekkhá je vyrovnaná v tom, že se nenecháme vytočit ani vyhrůžkami, ani podbízením a podlézáním, či chválou. Karuná na úrovni brahma-vihára je právě soucit, soucit s trpícími, a třeba i soucit s agresorem, jo. Mahá-karuná je ale to, že Buddha má schopnost poznat, že Buddha se dokáže vžít úplně do všeho, všechny jevy dokáže přijmout, nejenom bytosti. Mahá-paňňá a mahá-karuná, to je dvojice Buddhovská, kde ten Buddha má moudrost všeobsahující, která je právě vztažena na to prožitkové poznání. Znamená to, že ten Buddha dokáže v karuná prožít nejen elementy na úrovni Brahma bohů, že se dokáže vžít do kosmických systémů, galaxií, ale že se dokáže vžít do všeho i na úrovni nižší, zvířecí nebo elementární nebo tak zvané elementální. Elementály, to jsou božstva nebo duchové, či démoni, bytosti vázané na jednotlivé elementy tak, jak to učil don Juan Carlose Castanedu. Jo. Božstva, která jsou spojena s ohněm, se zemí, no a ti z vás mnichů Áyukusala, kteří už mají instrukci na kasiny s elementy, jste byli konfrontováni například s tou bohyní země Tara, že jo. Pak ale jsou tu samozřejmě i nižší bohové a bohyně nebo démoni a démonyně na úrovni vegetativní. Něco je na úrovni elementů, něco pak na úrovni vegetativní, to jsou ta různá božstva stromečků, rukkha-devata, božstva spojená s určitými biotopy, božstva, která mohou spolupracovat s božstvy elementovými. Takže u studánky jsou víly nebo ve vodopádu je pohánějící duch spirit-rectus, v každém biotopu bydlí duch toho místa, spirit-loci, vládce toho power-spotu, že jo. Tak tohle všechno lze prožít, do toho se dokáže Buddha vžít tím, že dokáže být na jejich úrovni, dokáže se ponořit do jejich světa skrze karuná, vcítit se na jejich úroveň. Ale též dokáže s tím vším zacházet na moudré úrovni tak, že tomu umí moudře dát hranice. Takže mahá-karuná souvisí s mahá-paňňá, je to moudré zacházení se všemi existencemi, od těch božských existencí nejvyšších, jo, od těch nejvyšších systémů v universu až na ty nejnižší systémy úrovně vegetativní, orgánové, celulární, krystalové, jo, nebo i atomární. Až na tu atomární úroveň se umí Buddha vcítit, vyzná se na všech úrovních universa. Tedy to znamená mahá-karuná-samápattiyá ňána.
BH: To tedy je mahá-karuná-samápattiyá ňána a pak přijde předposlední z Buddhových vědomostí, či znalostí, které tady denně recitujeme, a to je sabbaňňuta ňána. Překládám si to jako všeznalost nebo znalost všeho…
AT: Schopnost všepoznání. Sabbaňňu je ten, který ví všechno nebo poznává všechno, jo, někteří to překládají špatně jako omniscient, jako vševědoucí Buddha. To dělají i někteří mniši, kteří říkají „our omniscient Lord Buddha“. A dokonce i v nějaké české knížce jsem to viděl, myslím že to byla knížka o „Podobenství klády“, kde je opakováno něco o vševědoucím Buddhovi. Sabbaňňuta ňána neznamená, že Buddha je vševědoucí tak, že ví, co jsi měl ke snídani, anebo že ví, jaké jsou koncovky při časování sloves v portugalštině, nebo že ví, kdy byla bitva u Slavkova, jo. To neznamená, že by Buddha byl vševědoucí na téhle úrovni, ale že je schopný vidět všechno, že je schopen poznat všechny jevy, všechny paramattha-dhammá. Takže Buddha nejenom že má mahá-karuná-samápattiyá, kterou se dostane ke všem jevům na všech úrovních, ale má i kognitivní poznání všeho. A to sice nejenom vitakka označením poznaného, ale též rozeznávajíc na úrovni vičára, na rozlišující úrovni epikritické. Buddhovi je vlastní vědění, které všechny jevy pozná a zařadí do matic Abhidhammy.
BH: Dej mi prosím příklad, v čem se liší poznání sabbaňňuta ňána od mahá-karuná.
AT: To znamená při nejjednodušším poznávání třeba při ukončení meditace vžít se do toho, že ti usnula noha. Poznáváš a víš nejprve jen protopaticky, když se vracíš z meditace a usnula ti noha, nejprve jen, že je to tak, že víš, že cítíš, že to celkově zaznamenáš. Zrovna tak je to, že cítíš jen bolest nebo chlad. Cítíš jen ty elementy tohle je tohle. A to epikritické, to rozlišovací, to co je na to vázané porovnáváním, to přichází teprve potom, když začínáš na té probouzející se noze rozlišovat prsty a vědět kde jsou různá místa dotyku. No a ta sabbaňňuta ňána je právě to vědění epikritické, rozlišování vázané na schopnost poznávat všechno kognitivně. Zatímco mahá-karuná bylo vědění na té úrovni protopatické, prožitkově jen poznávat, že něco je nebo není. Vědět protopaticky, co je červená, jo, umět se vžít do červené, umět si představit červenou, poznat červenou je něco jiného než vědět, že je to určité vlnění na škále, která sahá od infračervené až po ultrafialovou… Takže to vědění protopatické je mahá-karuná, to je to poznání barev, to je to kvalitativní vědění zatímco sabbaňňuta je to vědění uspořádávající, kvantitativní, strukturující, strukturální vědění, to je význam sabbaňňuta ňána. Buddha byl schopen vědět i takto všechno, dát všechno do kognitivních souvislostí.
BH: Poslední z těch znalostí které recitujeme, a kterou i končí matice čtrnácti Buddhových znalostí je anávarana ňána. Její význam si pamatuji jako vědění jak odstraňovat překážky. …a teďka mě zrovna napadlo, že když jsme se tu zabývali prožíváním a věděním, tak tahle poslední vědomost Buddhy se zrovna hodí k jednání. Tím je pak i tady ta satiterapeutická triáda prožívání – vědění – jednání i tady kompletní.
AT: Ano, ta s tím souvisí. Mahá-karuná ňána patří ke schopnosti vše prožít, sabbaňňuta ňána ke schopnosti o tom všem vědět a anávarana ňána ke schopnosti na tomto základě prožívání a vědění jednat, a sice jednak tak, aby to vedlo k dobrému, aby to vedlo ke štěstí. Moje kniha „Umění žít šťastně“ staví na této anávarana ňánam.
BH: Takže je to vědění jak odstraňovat překážky.
AT: Ty v tom slově slyšíš to varana a z tvé praxe znáš nívarana, paňča nívarana, pět překážet meditace. Ano avarana jsou bloky. Bloky se kterými pracujeme v satiterapii, jakož i bloky které odbouráváme ve vipassaná meditaci, především jako vedlejší psychohygienické záležitosti při vipassaná. V meditaci vhledu, vipassaná, jde o proniknutí ti-lakkhana, o poznávání těch charakteristik aničča, dukkhá, anattá, což nám umožňuje dostat se ven ze samsáry do Nibbány. V satipatthána-vipassaná se zjednoduší papaňča na tři charakteristiky; všímat si jich v sallakkhaná z nich udělá brány do Nibbány. To je ale až potom, co jsme překonali nívarana v prvních etapách meditace. A anávarana ňánam je vědění nejen o překonání bloků, tedy i na světské lokika úrovni, především je to ale Buddhovské vědění jak volně zprůchodnit nadsvětskou lokuttara stezku do Nibbány. Na světské úrovni lokika se dá pracovat jak psychoterapeuticky, tak i meditačním překonáváním neurotických bloků, neurotických uzlů gantha, záplav ogha a vlivů ásáva. A ty se vyskytují i při pokroku ve vipassaná ňána. Buddhova vědomost anávarana ňánam je nejen o jednoduchých postupech psychoterapeutických, ale i o takových postupech, které se používají při práci s terciárním předmětem meditace ve vipassaná, když pracujeme na znovuprožívání celých situací za účelem uvolnit se z bloků, překonat staré zvyky, ty staré zaběhlé struktury, kterými člověk sám sobě škodí. Tedy vědění jak uvolnit cestu z toho všeho tak, aby to bylo k dobru jak na světské úrovni tak na té nejvyšší úrovni lokuttara. Takže anávarana-ňánam je Buddhovo vědění o postupech emancipace i na světské úrovni, hlavně ale o postupech emancipace ze samsáry, vědění o volném průchodu k nejvyššímu cíli lokuttara magga-phala.
BH: Ctihodný pane, děkuji ti za vysvětlení.
AT: Rádo se stalo.