 |
 |
HK: Ctihodný pane, jsi hlavním mnichem Weduwa Áranya, jež je základním výcvikovým centrem mnichů Áyukusala. Takže je znáš všechny včetně jejich učitele ctihodného Kusalánandy Thery. Bhante, jak jsi se s ním setkal?
AT: Ctihodného Kusalánandu Theru jsem potkal v Sambodhi Vihára v Kolombu 7 v roce 1998. Od toho prvního dne, kdy jsme se potkali, jsme si byli blízcí jako staří přátelé.
HK: A jak došlo k tomu, že výcvik mnichů Áyukusala začal právě tady?
AT: Tyto mnichy jsme začali trénovat trojí metodou, která se skládá z toho, čemu říkáme výuka, výcvik a uskutečnění. A toto je takový zázrak, že ho nikdo nedokáže vidět naráz. Je to úkol, který vyžaduje systematickou praxi krok za krokem po dlouhou dobu. A pro ty první kroky potřebujeme dobře chráněné prostředí.
HK: Asi to někdy není úplně tak jednoduché mít v klášteru mnichy z ciziny. Nedomluví se sinhálsky, neznají místní zvyky, kulturu a tak dále. Jsou trochu jiní. Není–liž pravda?
AT: Vím jaký je rozdíl mezi západní a místní kulturou, nesrovnávám západní mnichy s těmi místními. Ignoruji jejich počáteční omezení, protože vím, že budou jednoho dne praktikovat povolání áranya stejně jako místní bhikkhu.
HK: Bhante, jak to, že poskytuješ tak velkou podporu pro Áyukusala Sanghu?
AT: Znám ctihodného Kusalánandu jako humanitárního bhikkhu, který má jasnou vizi jak etablovat Buddha–Sásana na západě. Vím, jak se musí zacházet s mnichy z ciziny, kteří přicházejí do naší země jako hosté za tímto účelem — a rád dělám, co chci dělat.
HK: Dle tvého názoru, Bhante, co je důležité pro etablování Bhikkhu–Sanghy a zajištění její úspěšné kontinuity na západě.
AT: Myslím si, že tam k tomu dojde tím, že uvidí bhikkhu, budou naslouchat Dhammu, praktikovat a začnou chápat ryzost samotářského života buddhistických mnichů.
HK: Jistěže, na západě někteří opravdu dychtí po tom, aby si vyzkoušeli být mnichy. Ale tady na Srí Lance je dočasné ordinování dost neobvyklé. V Barmě a Thajsku je zcela běžné. Stává se tu, že někteří Áyukusala sámaneři odkládají roucho potom, co byli třeba půl roku ve výcviku. Co si myslíš o tomto?
AT: Nevidím v tom nic zvláštního. Vím, že to nijak nepoškozuje Buddha–Sásanu. Vím, že sinhálská kultura a Buddhův zákon jsou dvě odlišné záležitosti.
HK: Právě jsme tu zažili oslavy Buddhova dne, Vesákha v tvém klášteře. Zúčastnilo se něco kolem dvou tisíc osob. Můžeš říci něco k tomu, jak jsou v tom zahrnutí mniši?
AT: Vesákha je velký den, velmi hodnotný pro všechny buddhisty — a řekl bych pro všechny lidské bytosti. Laičtí stoupenci upásaká a upásiká dělají záslužné věci, jako darování dány, provádění síla–nácviku, meditování, jakož i pomáhání nuzným lidem. Bhikkhu jim k tomu radí, obrací na správnou cestu a podporuje je též při oslavě Buddhy. My bhikkhuové se spoluradujeme tím, co nazýváme anumodaná, když laičtí stoupenci dělají všechny tyto dobré věci.
HK: Co je nejdůležitější, aby pokračovaly dobré vztahy mezi mnichy a laickými stoupenci?
AT: Ty budou pokračovat skrze porozumění životu buddhistického bhikkhu, vyžadováním, aby dělali dobré věci, jakož i posloucháním. Takto si mohou navzájem pomáhat i při řešení problémů a kultivování dobrého života skrze Dhammu.
HK: Ctihodný pane, děkuji ti za interview.
Āyukusala Central European
Sangha –
contact: ACES
